Úloha genetiky ve výživě

Dne napsala Bc. Nikola Fisková.

Kapitoly článku
Strava podle genůNutrigenomikaNutrigenetikaGenetické varianty spjaté s hubnutímOdbourávání alkoholuLaktózová intolerance

Napadla vás někdy otázka, jak je možné, že ze skupiny jedinců se stejným energetickým příjmem a výdejem někdo drží svou hmotnost na stejné hodnotě, jiný přibírá na váze a další naopak hubne? Stejné množství kalorií, stejná fyzická aktivita, stejný denní režim a žádné metabolické poruchy či jiná onemocnění. V tuto chvíli hrají velkou roli právě genetické předpoklady (určité variace v různých genech). Nositelem genetické informace je molekula DNA.

Co je optimální strava pro člověka? Taková, která nám aktuálně vyhovuje s ohledem na naše cíle a klimatické podmínky. Stravování je jako osobnost – velmi individuální záležitost stejně jako jedinečná kombinace genů. Každý jsme jiný a máme jiné potřeby, proto je velkou chybou zavádět unifikující pravidla a doporučení pro všechny. Genetické predispozice nám určují, jakou cestou se vydáme a jak zrovna my budeme prospívat nejlépe. Jedná se o směr individuální cesty, když odstoupíme od paušalizovaných doporučení.

Jiné geny, jiná optimální strava

Představme si optimální stravu pro Inuity a pro Japonce. Nejde jen o to, že žijí na jiné části světa s odlišnými klimatickými podmínkami a intenzitou slunečního záření, ale roli hraje i složení mikrobiomu (bakterie osidlující lidské tělo). V genetické výbavě Japonců je například schopnost výborně štěpit škroby a jejich mikrobiom bude tvořit energii kvašením rozpustné vlákniny, naopak u Inuité přednostně tráví maso a využívají efektivně tuk jako zdroj energie.

Různí lidé, různé geny, různá optimální strava

Na jedné straně máme člověka, který celý život kouří, konzumuje fastfood a nehýbe se. Může být relativně zdravý, nemá projevy zvýšeného tlaku, cholesterolu ani diabetu. Jeho stav nevykazuje zdravotní problém, nebo sklony k nádorovému onemocnění. Pak máme jedince, který se celý život stravuje zdravě (podle kritérií WHO), pravidelně se hýbe, nemá stres a přesto utrpí infarkt myokardu, nebo se u něj prokáže nádorové bujení. I za toto mohou být odpovědné geny, které spustil třeba jen tím, že si zaběhl maraton a dostal tělo do neobvyklého akutního stresu.

Stejně tak vnímáme rozdíl účinku různých diet a typů stravování, kdy osobám s jedním genotypem například příliš mnoho soli nebo tuku ve stravě může zvyšovat cholesterol, a naopak osobě s jiným genotypem strava založená na tucích hladinu cholesterolu optimalizuje.

Nutrigenomika

Nutrigenomika je vědní obor, který se zabývá úlohou jednotlivých složek výživy v projevech (expresi) genů. Jídlo, které konzumujeme ovlivňuje, jaké geny se aktivují. V praxi to znamená např., že vlivem vhodné stravy můžete ovlivnit charakter metabolismu těla.

Ovoce, zeleninu a bylinky nebo raději burger či pizzu?

Vztah výživy, respektive životního stylu a vzniku nádorů a civilizačních onemocnění je evidentní. Pozitivně s nízkým výskytem nádorů koreluje vyšší konzumace zeleniny a ovoce. Negativní vliv mají zejména trans tuky a vysoký příjem nasycených mastných kyselin. Zdrojem trans mastných kyselin jsou především přepálené oleje, smažené pokrmy, cukrářské čokoládové polevy nebo pražené ořechy. Významný vliv na regulaci genů má příjem polynenasycených mastných kyselin, konkrétně omega-3 a omega-6 (např. EPA, DHA, kyselina linolová)..

Nutrigenetika

Nutrigenetika vysvětluje, proč skupiny jedinců se stejným energetickým příjmem a výdejem mají odlišnou hmotnost, proč je pro někoho ideální váha X, kdežto jiný by na stejné váze a procentu tělesného tuku mohl trpět podvýživou. Geny ovlivňují, jak tělo reaguje na jídlo, které konzumujeme. Tyto vztahy jsou dány interakcí mezi genetickými předpoklady a vnějším prostředím. Exogenní faktory zahrnují: výživu, stres, fyzickou aktivitu, toxiny v prostředí, geografické faktory a podnebí zahrnující například intenzitu slunečního záření, nadmořskou výšku a teplotu vzduchu.

Stejný příjem a výdej energie a různá hmotnost? Odpověď je v genech

Zděděné geny nezměníme, ale svým chováním je aktivujeme

Víme už, že sice nemůžeme měnit geny, ale můžeme měnit jejich expresi, neboli zda se konkrétní gen projeví či nikoli. Představme si to zjednodušeně takto: máme například genetickou predispozici k diabetu 2 typu. To, zda se nám cukrovka projeví či nikoliv, nezáleží čistě na našich genech, ale především, zda si svým chováním a životním stylem tento gen „aktivujeme“ či zůstane „spícím“. A strava hraje v tomto směru „zapínání“ a „vypínání“ genů důležitou roli (ne ale jedinou). Stejné to bude s geny pro obezitu, kdy se dědí množství tukových buněk, které buď vykrmíme, nebo svým aktivním a zdravým způsobem života vyživujeme adekvátněji.

Genetické varianty spjaté s poklesem hmotnosti

Analýzy vlivu genetiky na redukci hmotnosti u obézních jedinců jsou jedny z nejčastějších výzkumů s využitím nutrigenetiky.
Mezi konkrétní sledované geny patří např.:

  • MC4r – reguluje příjem potravy a energetický výdej
  • FTO – gen asociovaný primárně s tukovou tkání, každá jeho negativní alela je spjata s přibližně 1,5 kg tělesné váhy navíc

Odbourávání alkoholu

Další zajímavou otázkou může být, proč někdo trpí kocovinou den poté, co vypije pouhou skleničku vína, kdežto jiný nepocítí fyzickou slabost nebo nevolnost ani po desetinásobném množství alkoholu.

Schopnost odbourávat alkohol je geneticky podmíněna

Alkoholdehydrogenáza je klíčový enzym, který napomáhá odbourávat ethanol. Kocovina je zapříčiněna nahromaděním acetaldehydu v organismu poté, co se ethanol metabolizuje(rozloží). Snášenlivost množství alkoholu se výrazně liší mezi Evropany a Asiaty. Asiaté mají o dost méně enzymu alkoholdehydrogenázy, takže je u nich pravděpodobnější, že po konzumaci relativně malého množství alkoholu zažijí stav kocoviny.

Laktózová intolerance

Rozšíření genetické mutace ovlivňující snášenlivost kravského mléka je dalším příkladem vztahu genetiky a výživy. Trávení laktózy (mléčného cukru) umožňuje enzym laktáza. Laktáza je nejvíce aktivní u všech jedinců v prvních letech života, kdy v pozdějším věku produkce tohoto enzymu klesá. Kolem 50 % jedinců v evropské populaci má alespoň jednu mutovanou alelu, která jim udržuje aktivní enzym laktázu, a jsou tudíž schopni trávit laktózu i v dospělosti bez obtíží (bolesti břicha, průjem). Konzumace mléka u dospělých osob je tedy až v 50 % nevhodná. Sníženou nebo dokonce žádnou produkci laktázy může způsobit i dlouhodobé vyřazení mléčných výrobků z jídelníčku, např. při přechodu na veganskou stravu. Pokud se jedinec po nějaké době znovu rozhodně mléčné produkty zařadit, je nutné je dávkovat postupně (začít 1 lžičkou 2x denně) a vyčkat na reakci trávicího ústrojí. ¹

Konzumace mléka u dospělých osob je až v 50 % případů nevhodná.

Někteří jedinci i přes lehkou laktózovou intoleranci mohou ale bez problémů konzumovat tvrdé vyzrálé sýry, kysané mléčné výrobky či pít mléko kobylí, které obsahují laktózy minimum (u nich je množství laktózy sníženo technologickým zpracováním potraviny, u tvrdých sýrů např. tzv. sýřením). Pozn.: Mléčné výrobky s označením “bez laktózy” nejsou skutečně zcela bez laktózy, pouze do nich byl externě přidán enzym laktáza, aby mléčný cukr rozštěpil ještě dříve, než ho člověk zkonzumuje. 

Genetika určuje, proč specifický výživový směr na někoho funguje a na někoho vůbec. Pokud člověk nerespektuje své potřeby, a stravuje se proti své individualitě (např. v důsledku toho, že mu někdo doporučil pro sebe vhodné stravování), tak mu většinou jídla a potraviny nechutnají, nemá z nich dostatek energie, špatně je tráví, a v podstatě ho takové stravování oslabuje. A zatímco pro jednoho může být takové stravování lékem, pro jiného může být jedem. Nekopírujme tedy bezmyšlenkovitě životní či stravovací styl někoho jiného. Hledejme vlastní optimální cestu za zdravějším fyzickým tělem i psychikou.

 1 ZLATOHLÁVEK, Lukáš a kol. Klinická dietologie a výživa, Current media, 2019

Štítky: , , , , , ,

Přidejte komentář